Tento rok byla správa stránek o bederkách i nadále celkem příjemnou kratochvílí, i když jsem měl období, kdy jsem na to neměl čas a nebo energii. Případně obojí současně. Ani mé vlastní bederkaření nebylo tak intenzivní, jako v minulých letech.

Tichá období bez aktualizací stránek jsem saturoval aspoň tím, že jsem v takových časech dopředu nabil ´awa rel hromadou obrázků. Omlouvám se, jestli bylo / je někdy v ´awa rel-u naloženo i na dva měsíce dopředu, což jde tak trochu proti smyslu „obrázku dne“. V současné verzi webu bohužel nelze posílat na server připravené obrázky automaticky den po dni. V blogu jsem uvedl tento rok zatím jen jeden příběh z původně zamýšlených tří. Další dva texty jsou před dokončením. Respektive jsou již dokončené, ale s výhradou. Bohužel (či spíše naštěstí) jsem je nepublikoval, protože ještě nejsou v dobré kondici. Když už si myslím, že jsou OK, tak po jejich přečtení s odstupem několika dní a nebo i týdnů velmi jasně vidím, že OK rozhodně nejsou.

A stejně to pak dopadne jako vždy, kdy takový příběh konečně publikuji. Po nahrání textu na ostrý server zjistím, že je v něm i nadále spousta chyb (nejen těch gramatických), které pak další dny opravuji, doplňuji a nebo v textu i ve velkém promazávám, protože se někdy nechám až příliš unést a opravy jsou pak nutné. Pokud jste si v textu příběhu všimli po publikování nějakých změn, tak jste si všimli správně. Někdy to jsou i dost radikální opravy.

Příběhy na stránkách jsou, až na výjimky, mým autorským textem. Inspiraci k těmto textům čerpám z vyprávění bederkářů, která zpravidla neoplývají přílišnými podrobnostmi, tedy můžete tyto příběhy směle pokládat spíše za mou fantazii, než za autentická vyprávění. Bývá to směs mých vlastních zážitků, zážitků někoho jiného, mé vlastní fantazie, případně i fantazie někoho jiného. Omlouvám se, jestli jsem Vás těmito příběhy uvedl v omyl. Česko není vyplněné bederkáři, kteří zažívali a zažívají skvělé příběhy v lesích, na táborech, na chatách, doma, u moře a podobně. Možná by tedy bylo lepší mé stránky o bederkách chápat spíše jen jako kombinaci mé vlastní fantazie a reálného světa. Bederkářům se, jak jsem za ty roky pochopil, do sdílení vlastních zážitků (a vlastních fantazií) většinou moc nechce. Případně chce, pak to ale často sklouzne do různých podob, které mi jdou, z různých důvodů, více či méně proti srsti. Podrobností bych si, s dovolením, nechal raději sám pro sebe.

Nedělejme si rovněž iluze o tom, že současní chlapci a děvčata s radostí běhají polonazí po lesích, ve kterých se stávají Indiány a Indiánkami. Obávám se, že něco takového není příliš kompatibilní s obecným nastavením hodnot a zájmů současných dětí. Existují výjimky, ovšem ty jen potvrzují pravidlo. Konstatuji, že bederky jsou současnými dětmi (a nejen jimi) zpravidla pokládány za extra-divný oděv podivínů. I obyčejné slipové plavky chlapců / mužů to už mají nahnuté. I ty se stávají, respektive už jsou, divným oděvem. Nemluvě o tangách. Nemluvě o prérijních bederkách. Nemluvě o plné nahotě někde v letních lesích a loukách. Nemluvě o správě stránek o bederkách… cože, stránky o bederkách? WTF?

Mohu si dnes už jen povzdechnout nad tím, jak bylo krásné (podle mého názoru) když atleti celkem běžně nosili pro běh jen pouhá tanga (například dálkový běžec Paavo Nurmen) a kdy se na letních táborech běžně objevovaly bederky všelijakých typů; od klasických prérijních s flapy až po tanga / string bederky. Kdy se za takové fotografie tehdejší novinový papír / publikace / fotoalbum nestyděl/a/o. Pravda, to poslední zmiňované se týkalo spíše té první poloviny dvacátého století. Dnes se tyto fotografie (zejména nově pořízené, stále víc to ale platí i pro ty ze starých dobrých časů) prakticky dostávají do preventivní (zpola dobrovolné a zpola vynucené) ilegality. Lidé si už takové internetové galerie zpravidla střeží. Přístup k nim bývá pod heslem a často jejich existence ani není dohledatelná běžnými způsoby. Vyhledávače je prostě nevidí.

K internetovým foto-galeriím dětských oddílů, dětských letních táborů a indian-hobbyistů s výskytem bederek mám velmi ambivalentní přístup. Na jednu stranu se na takové foto-galerie na internetu rád podívám, některé si dokonce i stáhnu do své soukromé sbírky bederkáře. Na druhou stranu je aktivně nevyhledávám. Stačí mi, když ke mně připlují samy. Nepřímo, když hledám něco jiného, případně na doporučení přátel z internetu. Po opakovaných zkušenostech z lidmi, kteří jsou za těmito fotogaleriemi, raději preventivně pokládám toto území různých oddílových a letně-táborových stránek za nepřátelské prérie. Ambivalence se tedy skrývá v tom, že uprostřed těchto fotografií, které se mi zpravidla líbí, se jako návštěvník vůbec necítím dobře. Snažím se tedy tyto zdroje nepoužívat na stránkách, nebo jen ve velmi osekané míře.

Jinými slovy: ne všichni bederkáři jsou mými přáteli. Skvělá bederkářská fotogalerie na internetu rozhodně neznamená, že si s jejím vlastníkem padneme do náruče jako dva bráchové. Už jsem si v tomto smyslu hned několikrát kvalitně rozbil tlamu. Dobře mi tak, neměl jsem být dobromyslně naivní pitomec.

Kratší verze předchozích dvou odstavců: Potkal jsem několik skvělých bederkářů, mých dnešních přátel, vedle nich pak ale i několik ukázkových pitomců a nebo prostě nefungovala ta vzájemná chemie. Zde je poctivé napsat, že má osoba a mé stránky byly (a nepochybně stále jsou) některými lidmi upřímně považovány za závadné. Na druhou stranu to však může platit stejně. Ani někteří konkrétní lidé nejsou na mých stránkách vítáni. Kdyby bylo takové řešení, tak takovým lidem natvrdo zakážu vstup jako osobám, o které bych si neopřel ani tu lopatu čerstvě vytaženou ze zakyslého septiku. Směle a bez jakýchkoliv pochyb bych to jinak považoval za urážku takové lopaty.

Nyní se aktuálně bavím úklidem mého soukromého NASu. (Datový sklad někde na síti mimo PC.) Dělám to tak pravidelně jednou za pár let, nyní je to však mnohem radikálnější. Mám za ty roky nastřádáno spousty digitálního materiálu. Filmy, kresby, fotografie, knihy, hudbu… Posledních několik dní se prohrabuji hromadami materiálu souvisejícím i s tématem mých stránek. A likviduji to ve velkém. Naposledy jsem z každých deseti obrázků a fotografií natvrdo smazal tak dva, možná tři obrázky. Dnes mazu z dvaceti obrázků devatenáct. Z již promazaných sbírek, ale i z těch nově nastřádaných. Některé rozsáhlé adresáře posílám do křemíkového nebe (pekla?) komplet.

Sám sebe se ptám, co jsem na všech těch tisících obrázků, maleb, kreseb a fotografií obederkovaných lidí viděl, že jsem si je nechával. Zjevně se mi tehdy líbily. Před lety. Dnes, když si tyto foto-galerie prohlížím, tak se mi většinou už zdaleka tak nelíbí. Kouzlo se z mnohých kreseb a fotografií vytratilo. Věci příliš nepomáhá, že to jsou až příliš často jen hromady obrázků v naprosto tragicky mizerném rozlišení a kvalitě. Plus hromady duplicitně uloženého materiálu, který pořádku a úspoře místa v NASu rovněž nepomohl.

Info pro zábavu:

Souborů v bederkářském adresáři (bederky, plavky, jednodílné plavky, chlapci, jinoši, muži, dívky, ženy, fantasy art) do kterého sypu bez roztřídění nalezené obrázky z netu, bylo víc jak 100,000. Ne, fakt nekecám. Z toho bylo 25,000 duplicitních obrázků. Čmuchací program na hledání duplicit via CRC součet mi v tomto opravdu pomohl, jinak by to bylo neřešitelným rébusem.

Cíl stáhnutí počtu souborů je na 10 000. Je pravděpodobné, že to nakonec bude mnohem méně. V dalším adresáři, ve kterém jsem měl roztříděné fotografie z konkrétních letních táborů a oddílů, bylo na 5 000 souborů / 150 adresářů. Původně jsem toto považoval za klenot mých sbírek. Dnes jen nevěřícně kroutím hlavou. Tedy: již promazáno, zůstalo mi sotva 5% původního počtu ve čtyřiceti adresářích. Zjevně si to říká ještě o jedno kontrolní kolo. Je neuvěřitelné, k čemu všemu jsem se coby Archer ze stránek o bederkách dostal a ještě neuvěřitelnější je to, že se mi to všechno líbilo. Dnes vidím jen hromadu obrázků, které mi v lepším případě nic neříkají. Bederky ohavné, práce fotografa mizerná, fotoaparát mizerný, eventuelně i divné okolnosti pořízení obrázku (na to jsem si nějak vypěstoval čuch)… vlastně si dnes lámu hlavu nad tím, proč jsem vůbec takovou potřebu si tohle všechno schovávat.

Budiž mi omluvou, že jsem neměl srovnání se skutečně naprosto perfektní kvalitou obrazového materiálu, ke kterému jsem se dostal ve větší míře až poslední roky a zejména pak poslední rok. To, co mi dříve připadalo jako klenot bederkáské sbírky, mi dnes připadá jen jako digitální zbytečnost zralá leda tak na smazání. Ideálně potichu a rychle, než si toho někdo všimne.

Dalšího digitálního materiálu jsem měl 7 TB datového prostoru. Filmy, muzika, knihy, fotografie z vlastního fotoaparátu a podobně. Nejednalo se o bederkářský materiál, mimochodem. Včera jsem za několik málo hodin promazal tuhle hromadu dat na konečné 2 TB. Proč mít na disku film, na který jsem se nepodíval deset let. Proč mít jeden film ve třech různých adresářích. Proč mít vyfocený jeden západ slunce na stovce mimořádně mizerných fotografií z mizerného fotoaparátu v mobilu…?

Zde bych se rád vypsal ze změn, které v sobě poslední měsíce cítím jako bederkář. Pár postřehů. Pokud Vám je přes padesát a sami bederkaříte, a nebo Vám jsou bederky prostě jen symptické, tak se v tom možná i sami poznáte:

1. Cítím, že se mění mé preference ohledně typu bederek. Dříve jsem vysoce preferoval prérijní bederky (provlečený pruh látky, dva flapy), dnes sedí vysoko na pomyslném trůnu bedereka Na´vi, což jsou tanga s flapem. Tanga jako taková mi jsou rovněž velmi blízká, pokud odpovídají tangám / string bederkám tanečníků Butoh. Případně za skvělé pokládám i některé typy japonského rokushaku. Pokud se Vám něco takového nelíbí, pak za mne OK, každý máme to své.

2. Tanga / string kupovaná v obchodech mi nic neříkají, nelíbí se mi a nelíbí se mi stále víc. Pokud se Vám něco takového líbí, pak za mne OK, každý máme to své.

3. Nerozumím nošení bederek, které jsou tvořeny jen pouhým provázkem kolem pasu a dvěma flapy, případně jen jedním předním flapem. Nikdy bych si na sebe něco takového neoblékl. Takové bederky nebudou nikdy součástí mého webu. Pokud se Vám něco takového líbí nosit, pak za mne OK, Vaše věc. Se mnou si o tom ale moc nepopovídáte.

4. Začíná se mi velmi líbit prostá lidská nahota, jako i zážitky z přírody, kdy jsem zcela nahý. Je to taková velmi příjemná konkurence k samotnému bederkaření. V každé z obou variant je něco krásného. Bederkaření v přírodě stále preferuji, plná nahota mne ale rovněž příjemně oslovuje. Začínám si z internetu stahovat hezké akty, obrázky (hezkých) nahých lidí a podobně. Nejedná se o porno. Je možné, že se výběr z těchto mých mladých sbírek promítne na stránkách.

5. Před lety jsem psal výrazně odvážné texty na téma úsvitu sexuality chlapců a dívek. Byly to příběhy indiánské, tedy z indiánských táborů a podobně. Hry na zajatce, přípravy na mučení, šamanské obřady v intimním rámci, hry na léčení zraněných indiánských lovců, příběhy o nachytání kamaráda (kamarádky) kamarádem (kamarádkou) při těch nejsoukromějších a zároveň nejintimnějších chvílích někde po večerce ve stanu a podobně. Bederky a nebo přiléhavé plavky se v těchto příbězích ani nemusely svléknout. Tento lehký oděv se v nich stával součástí vychutnávání lidské krásy a rozkoše. Psát a vymýšlet takové příběhy mne bavilo. Mám takové zážitky, když jsem byl ještě kluk. Dodnes tyto mé zážitky a z nich pramenící fantazie pokládám ze krásné, když si dnes ale čtu mé literární výtvory, které jsem dříve pokládal za skvělé, a které jsem, bohužel, s rozkoší i emitoval do světa v soukromé komunikaci, tak zjišťuji, že se mé původní extrémní vzrušení velmi efektivně změnilo v extrémní pocit studu, že jsem byl schopen o něčem tak krásném psát tak pitomě. Cítím se skutečně jako totální kretén. Ještě, že jsem nakonec nerealizoval můj bezpochyby skvělý nápad, že bych otevřel stránky věnované právě takovému tématu. I kdyby to byly sebelépe napsané texty, tak by to stále byla přímá cesta do pekel. Texty tedy postupně mažu z mého archivu. Při stisku DELETE mám dnes velmi dobrý pocit, že je to tak správně. Nechám si pravděpodobně jen několik z nich, nebo jejich části. Třeba některým příběhům dám i druhou šanci při opravě. Možná. A nebo taky ne. Uvidíme. Všem těm, kterým jsem tyto příběhy poslal, se tímto velmi omlouvám. Nemám z toho radost a vězte, že se za styl, v jakém jsou napsány, opravdu stydím.

Zpět k tomu hezkému a dobrému, tedy poctivému bederkaření:

Tento rok jsem měl i velké plány na to, kde si všude vezmu na sebe mou bederku. Věci se ale nakonec moc nedařily. Nebyl na to čas, příležitost a nebo počasí. Bederku (Na´ vi a nebo i prostou ručně šitou string bederku) jsem na sobě nosil vlastně jen párkrát. Na rehabilitaci (slečne se to líbilo a mě se líbilo, že se jí to líbí), párkrát jsem si to vzal na sebe někde v lese v čase letních prázdnin… a to bylo asi tak všechno. Těžiště mého bederkaření se tedy tento rok přesunulo na internet tvorbou těchto stránek a ta byla spíše slabou. Počátkem tohoto roku jsem si představoval poněkud aktivnější správu stránek. Měl jsem velké plány. Na mé přátele z okruhu bederkářů jsem si rovněž neudělal čas, až na jednu jedinou výjimku. Tímto zdravím indiána ze Stvolínek. A to je všechno.

Přátelé, stárnu. Cítím to v kostech. Jsem moudřejší, zkušenější, zároveň však ztrácím to spalující nadšení a elán pro věci, které jsem dřív dělal. Je to velmi nepříjemný pocit, který aktuálně řeším úklidem. Úklidem doma, ve sklepě, v NASu. Úklidem, který je jedním velkým festivalem vyhazování a likvidací věcí, které jsem za ty roky nahromadil, a které, jak zjišťuji, vůbec nepotřebuji. Jako bych si chtěl udělat prostor. Celkem to funguje. Je vlastně velmi příjemné se zbavovat věcí, které nepotřebuji. Jen si tak říkám, co budu dělat pak. Až tohle všechno bude vyřešené. Třeba se mi opět vrátí ten tvořivý elán. Aktuálně pošilhávám nad internetovým projektem o hezkých slečnách v jednodílných plavkách. Můj dávný dětský fetiš. Jednodílné plavky. Foto-galerie, respektive jednotlivé fotografie a nějaké ty texty mám už připravené.

Stránky o bederkách projdou rovněž úklidem. Chystám se určitě na promazání blogu. Je tam hned několik věcí, které se mi přestaly líbit.

Závěrem bych Vás rád poprosil o zpětnou vazbu. Prosím, napište mi, co se Vam na stránkách líbí a co naopak ne. Co pro vás znamenají? Jak jste je našli? Staly se součástí Vašeho bederkářství a nebo se s Vaším bederkářstvím spíše míjí? Jsou Vaší inspirací, připomínkou Vašich vlastních zážitků, zdrojem Vašich fantazií...? Aktivně bederkaříte, nebo jste někdy bederkařili a nebo je Vám toto téma jen sympatické bez vlastní reálné zkušenosti? Objevili jste tyto stránky už jako bederkář a nebo se z Vás stal bederkář až na základě inspirace stránkami? Vyhovuje Vám současná podoba stránek a styl jejich správy, nebo byste preferovali nějaké změny?